Klavír se díky svému rozsahu a možnostem vícehlasé a dynamické hry bez zvláštních nároků na fyzické předpoklady hráče brzy stal nejrozšířenějším hudebním nástrojem s bohatou literaturou. Interpretovi nabídne široké možnosti uplatnění nejen v sólové hře, kdy je nástroj schopen potěšit posluchače bohatou strukturou skladby s jemnými odstíny zcela samostatně, ale je také nepostradatelným partnerem pro dechové a smyčcové nástroje i zpěváky a je součástí nejrůznějších komorních uskupení.

EKN se skládá z klaviatury, ovládacích prvků pro zvuky a doprovodné styly, kontrolní obrazovky a ozvučovacího systému. Historie tohoto nástroje je poměrně mladá. První přenosné EKN se objevily v 70. letech 20. století a do současnosti urazily obrovský skok, hlavně v kvalitě jednotlivých zvukových barev a aranžérské rozmanitosti jednotlivých automatických doprovodů. Uvidíme, jak vývoj EKN bude probíhat dále.

Housle jsou smyčcový nástroj se čtyřmi strunami laděnými v čistých kvintách: g, d1, a1, e2. Mají hlubokou tradici v evropské klasické hudbě a jejich dnešní podoba vznikla v 16. stol. Tehdy vyvinuli mistři houslaři dokonalý nástroj, na který se na rozdíl od většiny jiných hudebních nástrojů může hrát i několik staletí, aniž by se zhoršila jeho tónová kvalita. Housle jsou základem každého symfonického i komorního orchestru, většina skladatelů jim věnovala důležitou část svého díla a mnozí z nich také na housle aktivně hráli. Jako sólový nástroj mají housle obrovské výrazové možnosti.

Kytara vznikla ve Španělsku a přes renesanční Itálii se rozšířila do celé Evropy. Současné době je to jeden z nejpopulárnějších nástrojů na světě zejména pro svou mobilitu a mnohostrannost. Kytara má mnoho podob a nabízí nepřeberné množství zvuků a hráčských technik.

Elektrická kytara v dnešní podobě vznikla začátkem 2. poloviny minulého století. Počátky se nesou ve znamení soupeření koncepcí firem Gibson a Fender. Nástroj, původně myšlený pro swingový orchestr nebo jazzovou kapelu, způsobil revoluci v hudbě a nastartoval éru rock 'n' rollu, rocku a současné podoby moderní hudby. Je to nástroj sebevědomý, mnohobarevný a rozmanitý s nepřebernou škálou možností zvukových a stylových. Je to nástroj umožňující hledání sebevyjádření, rozvoj osobnosti a zdravého sebevědomí.

Píšťaly a flétny tvoří jednu z nejstarších skupin hudebních nástrojů. Flétna zobcová neboli podélná je též nazývána flauto dolce (líbezná, sladká flétna). Její hlavice má tvar zobce, tón vzniká nárazem vzduchu o špalíček v hlavici. Ještě v baroku byla velmi rozšířená, poté došlo k jejímu útlumu. Znovu ji objevilo až dvacáté století a vzalo na vědomí její jedinečnost.

Klarinet je dřevěný, jednoplátkový dechový hudební nástroj. První předchůdce klarinetu z roku 1700 prošel rozsáhlým mechanickým a konstrukčním vývojem. Klarinet se skládá z 5 částí (hubička, soudek, střední díl, spodní díl a korpus).

Saxofon je jednoplátkový dechový hudební nástroj, který se řadí do sekce dřevěných dechových nástrojů. Je sice vyráběn převážně z mosazi, ale plátek je z cukrové třtiny a klapkami a hubičkou je podobný klarinetu. Saxofon se skládá z hubičky, esa a těla nástroje, dále pak z ligatury a plátku. Rozlišujeme celou řadu druhů saxofonů, v naší škole však používáme pouze základní typy: soprán, alt, tenor a baryton.

Fagot je dechový dřevěný nástroj se strojkem z dvojitého třtinového plátku. Vznikl v Itálii v 16. století, jeho předchůdci jsou basový pumort, raket a dulcian. Název pochází z italského slova fogotto, tj. svazek, otep. Vyrábí se nejčastěji z javorového dřeva a je největší ze skupiny dřevěných dechových nástrojů.

Lesní roh je dechový žesťový nástroj. Vznikl z loveckého rohu, který se převážně používal právě při loveckých příležitostech ve Francii. Později byl opatřen klapkami, díky kterým je schopen hrát celou chromatickou řadu tónů.

Trubka je dechový žesťový nástroj, jehož dnešní podoba vznikla přibližně v 17. století. V dnešní době má široké uplatnění v orchestrech různého žánru - od populární hudby přes hudbu taneční, lidovou až k hudbě vážné.

Pozoun je žesťový tenorový nástroj, má temný až sametový zvuk. Tón na pozoun se vytváří pomocí nátrubku a mění se pomocí snižce, kterým se nota snižuje nebo zvyšuje. Proto se též tomuto nástroji říká snižcový pozoun.

Baskřídlovka neboli tenor je rohový dechový žesťový nástroj a je laděný o oktávu níž než znějící křídlovka. Je oválně stočený, takže vypadá jako malá tuba (můžeme se také potkat s označením tenorová tuba). Tenor je ve většině případů laděn v B, má jemný, líbivý zvuk. Tento nástroj je hojně uplatňován v dechových orchestrech, ale i jako nástroj sólový.

Bicí nástroje patří asi mezi nejstarší hudebních nástroje na světě. Skupina bicích obsahuje nesmírně širokou škálu různých a odlišných nástrojů od malých perkusivních instrumentů (dřívka, tamburíny, triangly, shakery), přes melodické bicí nástroje (marimby, xylofony, zvonkohry, vibrafony, tympány) až po bicí soupravy a nejrůznější multiperkusivní sestavy. Bicí jsou oblíbenými nástroji pro svou všestrannost, návaznost na nejrůznější kultury a nepostradatelnost snad ve všech stylech a odvětvích hudby.

Zpěváci v historii plnili nejen roli uměleckou, ale také a zejména roli zábavní. Ve středověku byli zpěváci šiřiteli kultury a zpráv. Např. v tzv. jarmarečních či kramářských písních vyprávěli zpěváci skutečné příběhy a události. Písně byly a jsou obrazem jazykové kultury společnosti.

Akordeon je mladý nástroj s pestrou škálou zvukových barev. Ve svém uplatnění nalézá stále nové cesty ať už v klasických ansámblech či jazzových a folkových kapelách. Tento nástroj vzniká v pol. 19. století. Jeho zvuk tvoří kovové jazýčky, které se pomocí proudění zvuku rozkmitají. Zvukové možnosti akordeonu jsou opravdu široké. Jedna z nejvýznamnějších skladatelek současnosti S. Gubajdulina o akordeonu řekla: "Akordeon je živý nástroj, pro jeho barevnost a zvukové možnosti jsem se do něj zamilovala."

Flétna příčná byla původně nástrojem potulných pištců. První vyobrazení pochází ze 13. století. Původně byla vyrobena z jednoho kusu dřeva, v 17. století už z kusů tří. Obrovská reforma Theobalda Böhma přinesla flétnu takovou, jak ji známe nyní, s klapkami, hlavicí, tělem a nožkou. Nyní je nejčastěji vyráběna z kovu, často ze stříbra. Rozsah příčné flétny je od c1 do c4.

Violoncello patří do skupiny smyčcových nástrojů. Název je původem z italštiny violone piccolo a znamená malá basová viola. Violoncello má velké barevné zvukové možnosti, vydává hlubší, sametový tón a často je v některých polohách přirovnáván k lidskému hlasu. V praktickém životě je uplatňován sólově, ale je i nedílnou součástí komorních, smyčcových a symfonických orchestrů jak v klasické, tak i populární hudbě.

Hudební nauka je povinnou součástí výuky na jakýkoliv hudební nástroj. Každý žák ji musí navštěvovat souběžně s výukou daného nástroje. Délka studia je 5 let."

Tanec je umělecká disciplína, která v sobě plně obsahuje péči o kultivaci těla a jeho pohybu. Detailně si všímá lidské tělesnosti a jejího propojení s mentálními potřebami člověka. Rozvíjí tvůrčí schopnosti a tak prohlubuje i duševní složku člověka a ovlivňuje utváření jeho hlubších vztahů k životu a okolí."

Vzdělání v literárně dramatickém oboru umožňuje dětem získat tvůrčí zkušenost a zdravé sebevědomí také v oblasti komunikace a sdělování, vztahů a jednání, což jsou zkušenosti, které mohou uplatnit nadále v kterékoli pracovní profesi i v běžném životě.